Volejbalisté naší školy vybojovali ve Žďáru nad Sázavou bronzové medaile na republikovém finále základních škol a víceletých gymnázií!

vloženo: 06. 06. 2019

 Premiérový postup na velké finále a hned parádní umístění, navíc poprvé v novodobé historii školy od roku 1990. Po „eňo ňuňo“ technickém i týmovém výkonu, plném vůle po vítězství i bojovnosti, „vyrýžovali“ volejbalisté druhého stupně ve Žďáru „ze Sázavy“ luxusní třetí flek, čímž se neodmyslitelně zapsali do historických sportovních tabulek jak naší školy, tak také celého nymburského okresu. Jedná se opravdu obrovský úspěch, neboť za posledních třicet let se na volejbalovou republiku ze základních škol okresu Nymburk kvalifikovala pouze dvakrát „Rafka“ (polovina devadesátek  - 5. + 7. místo z osmi). Ze statistického hlediska je prostě Nymburská Komenda první základní školou od roku 1989, která na republikovém finále ve volejbale brala bednové umístění. Fantazie!               

 

Sestava bronzové týmu: R. Čermák (kapitán), M. Červinka, L. Hájek, V. Věchet, T. David, P. Pankrác a F. Vaníček (na kvalifikaci startoval i F. Stejskal). Koučové V. Věchet a T. Kokojan.       

Jak šel turnajový čas

  1.       V prvním špílu v naší skupině podléhá favorizovaná „Odolka“ (náš přemožitel z krajského kola) nečekaně Praze 8. Tak jsme si to ale vůbec nepředstavovali, papírové předpoklady vzaly za své. Pocity našich hráčů – překvapení, rozpačitost, zmatenost.
  2.       Ve druhém zápase ve skupině porážíme, a to po téměř bezchybném výkonu, psychicky zdecimovanou a frustrovanou partu z Odolené Vody. Favorizovaný středočeský tým je tak vyšachován po dvou porážkách ze hry o medaile a naši borci díky tomu proklouzli mezi kvarteto nejlepších týmů. Pocity – radost, euforie.
  3.       V posledním měření sil ve skupině dostáváme doslova „na frak“ od sebevědomých Pražáků 2:0 na sety, když ten druhý byla pěkná „splachovačka“. Pocity – mrzutost a rozladěnost.
  4.       Večerní semifinálový souboj s Českou Třebovou nezvládáme, soupeř je prostě lepší. Vzdorujeme pouze první set, druhý vyzní ve stylu „one-team-show“ pro výborné „Třebováky“. Finále je definitivně ztraceno. Pocity – marnost a smutek.
  5.      Pátek 9:30. Je tu rozhodující bitva o medaili, jde prakticky o všechno. Pražáci, kteří nás přetlačili již ve skupině, si evidentně věří, hrají v klidu a „profesorským“ stylem vyhrávají koncovku první sady. V polovině druhého dějství již „tečeme“ 6:10, chlapci ztrácí pomalu naději a situace se stává být sice kritickou, nikoliv však zoufalou. Soupeř je při našem „timu“ (oddechový čas) rozjařený a působí bezstarostně, naše „komanda“ je evidentně opařená, koučové chlapce burcují a snaží se jim dodat pošramocené sebevědomí. No a pak se to stalo. Podařilo se pár bodových servisů a kluci začínají bojovat, následuje několik „čapnutých koulí“ (tvrdé smeče soupeře) v poli a jsme zpátky ve hře. Je tu bodový „kontakt“, Nymburáci doslova jezdí „po zadku“ a chlapci z Prahy jen v němém úžasu přihlížejí a nevěřícně kroutí hlavou. Vývoj sady tedy jasně dokládá fakt, že volejbaloví „profesoři“ z Prahy absolutně nezachytili herní změnu obrozených Středočechů a vůbec flexibilně nezareagovali. Nepomohl jim ani posmutnělý šedovlasý kouč, resp. volejbalový amatér na lavičce. Reprezentanti Komendy řádí dál, otáčí nepříznivý stav a po zásluze vyhrávají koncovku druhého setu. Pražský tým je otřesen a v herní křeči, nám se daří téměř vše, na co šáhneme a jak se říká, hrajeme si prostě to, co chceme. Rozhodující „tie-break“ (zkrácená sada) točíme za stavu 8:4 ve svůj prospěch, ale ještě rozhodně není konec. Po sérii našich zbytečných chyb (převážně v útoku, zaviněných patrně předčasným uspokojením, se soupeř zdvihá, začíná bojovat a rázem vede 9:8. Oddechový čas nám pomáhá, Pražák kazí servis (teprve druhý za tři sety!), díky čemuž můžeme konečně otočit nepříznivé postavení našich borců na síti. Se štěstím a volejbalovým „Bohem“ na své straně nakonec vítězíme v nervy drásající koncovce 15:13! Uf, radost šťastných borců nezná mezí a ti nejprve tančí vítězné kolečko po palubovce, aby si posléze přišli pro trenérské plácnutí. Bronzové medaile jsou doma. Tým si úspěch dle mého názoru zasloužil, neboť neztrácel víru, nevzdal to, bojoval i za nepříznivého stavu a šel prosté úspěchu naproti. Pocity našich chlapců – euforie, entuziasmus a rozjařenost.

Rarity našeho družstva

Laik na place. V našem výběru hrál, a to z hlediska první pětice týmů, jediný volejbalový amatér, tzv. „nevolejbalista“. Na tomto postu se střídali Pankrác s Vaněčkem a nevedli si vůbec špatně.

Rozdílový hráč. Bezesporu Richard Čermák, který tým táhl od okresního kola až k bronzu. Spravedlivě vyhlášen nejlepším univerzálním plejerem celého finále.

Duo dvou odborných volejbalových koučů. Každý tým měl buď jen jednoho

Turnajová zajímavost – tvrdost a důslednost organizátorů, anebo dokonce pouze nevolejbalového kantora.

Pořadatel splnil hrozbu, týkající se předčasného odjezdu družstva z turnaje před závěrečným ceremoniálem. Dívčí tým Přerova, který prohrál úplně všechno, opustil halu v nedělních ranních hodinách po svém posledním špílu. To se mu nevyplatilo, neboť byl totálně diskvalifikován a na předávání cen nebyl vůbec vyhlášen. Výhružka byla naplněna.

Závěrečná polemika pedagoga

Spravedlivý úspěch. Cesta byla ovšem dlouhá a trnitá, konečnou se pro kluky mohl stát region i kvalifikace. Naši borci ovšem beze zbytku využili příznivé až ideální konstalace, která se jim nabízela. Ta spočívala v průniku několika důležitých a klíčových faktorů. Konkrétně se jednalo o dobře poskládaný hráčský kolektiv vedený vynikajícím Čermákem (tzv. rozdílový hráč), disponující silným „morálem“ a vůlí, spolu s psychologickým souzněním celé party, včetně obou koučů. Na turnajích ve vypjatých chvílích nechyběla optimistická mysl, pohoda, dobrá nálada, bojovný duch a především víra v sebe i ve vítězství, spolu se samozřejmou radostí ze hry samotné. Chlapci měli k sobě i k trenérům důvěru, respekt i dostatek pokory. Nutno ještě dodat, že několikrát pomohlo i pověstné štěstí, bez kterého cesta ke konečnému úspěchu ve vyhrocených okamžicích a situacích, vede jen těžko. 

                                                                                                                             Tomáš Kokojan – učitel a kouč


 



Copyright © 2019 by ZŠ Komenského | Administrace